Šimon Valenta

Hororové vypíchlé oči.

Byl jednou jeden dům plný upírů, když tu najednou nadešel čas svátku Hallowen.

V ten den oslavovali úplně všichni: netopýři, ježibaby a ostatní strašidla.

V jednu chvíli nastala tak velká tma, že se i duchové báli.

Jen slaboučké svíčky tam svítily a u toho slabého světla vařily ježibaby polévku.

Vařily ji z těl. Každému, kdo šel okolo, vypíchli oči.

Užmoulaly z nich knedlík a z rukou, které uřezaly, uvařily polívku.

Vyvařily kostry z mrtvol a vše ozdobily šklebící se dýní. A začaly tančit.

Lukáš Mejstřík

Strach.

V chodbě byla veliká tma. V té tmě šel jeden chlapeček a nejednou mu obrovský pavouk skočil na záda. Rozeběhl se a na konci chodby vrazil do mrtvoly oběšence. Neskutečně se lekl a začal utíkat chodbou dál. Dostal se do labyrintu chodeb a nevěděl, kudy ven. Otočil se a za ním visel duch, za kterým předváděli své běsnění krvaví upíři…v tu chvíli padl k zemi jak podťatý, protože omdlel strachy.

Nela Šikanderová

Duch chyňavského hřbitova.

Minulý rok o Dušičkách jsme šly s mámou na hřbitov dát babičce a dědovi kytku a zapálit svíčku. Byla tma a lehce foukal větřík. Když jsme otevřely velká rezavá vrata, tak v tu chvíli zaštěkal pes a zhasla všechna světla. Strašně jsme se lekly a došly jsme až k hrobu, položily kytku, zapálily svíčku  a utíkaly ven ze hřbitova. Najednou máma zjistila, že nemá náušnici.

Chtěly jsme ji hledat, ale byla hrozná tma. Najednou se v mlze objevila zkrvavená ruka a náušnici nám podávala. Popadly jsme náušnici, otočily se a pelášily jsme domů…

kdo ví, kde ta ruka je?

Nela Štorková

Hororová básnička

Co to skřípe?

Co to skřípe na půdě?

Asi duch ve staré skříni.

Pavouk leze po hroudě…

Netopýři světlo stíní.

Svátek Hallowen tu máme,

Bát se ve třídě nyní chystáme.

Jirka Matoušek

Šimonův příběh

Byl jednou jeden chlapec, který se jmenoval Šimon. Šel na procházku do lesa, až přišel k jeskyni. Vlezl do ní a byla tam velká tma. Najednou začalo něco praskat a před ním se rozsvítily oči. Byly to oči příšery. Blížily se k němu. Sáhl si do kapsy pro baterku a posvítil si na ni. Byla to opravdu strašná obluda. Měla velké svítící oči, obrovskou tlamu plnou ostrých zubů a vypadala jako obří netopýr. Šimon se strašně bál a začal křičet. Příšera běžela za ním.

Naštěstí ho slyšel myslivec, který zrovna seděl na posedu a příšeru zastřelil. Vytekla z ní zelená krev a za chvíli se úplně ztratila. Šimon byl rád, že to všechno dobře dopadlo a myslivec ho doprovodil domů.

Eliška Černá

Vtip

Přijde malý upírek a ptá se maminky: „ Mami, můžu si přivést na večeři kamaráda?“

„Ano, můžeš, ale nezapomeň ho potom dát do chladničky.“

Žranice

Kdysi dávno žili ve starém strašidelném zámku upíři, strašidla a duchové. Byly tam upírky, čarodějnice, zombie a ještě jiná monstra. Stalo se, že mezi ně přišli lidé. Zombi začali strašit, upíři a upírky se konečně pořádně najedly a zbylá mrtvá těla sežrala strašidla.

Od té doby se tam lidé bojí chodit. A takto končí hororová povídka.

Ema Nováková

Strašidelná básnička

Vítr skučí, mraky pláčou, duchové jdou, běží, skáčou.

V ulicích se mlha plíží, kostlivci se k domu blíží.

Všude je tma veliká, kdo se bojí, utíká.

Upír klepe na vrátka, je to jenom pohádka.

Jirka Stehlík 

Strach samoty

V jednom domě v noci ležel devítiletý kluk v posteli. Z přízemí vycházely divné zvuky. Napínal uši.

Rodiče byli na plese, proto se začal bát. Vyběhl ze svého pokoje a šel za bráchou. Ten však v posteli nebyl. Ležel vedle postele, protože se bál malého pavoučka, který se po pavučině spustil ze stropu rovnou na peřinu.

A ty divné zvuky z přízemí? To jen myška řádila ve spíži. Kluci byli šťastní, když se rodiče vrátili z plesu domů.

Jindra Recina

V Londýně

V hororové tmě se krčí, skřípe zuby, až hlasy vrčí

V Londýně odbila půlnoc.

 Pod Bykmenem se plíží nějaký muž…otevře dveře, zapíská a přiběhne křižák. Muž se plazí mezi pavučinami a doplazí se až k šibenici, která skřípala a vrzala, protože se na ní houpal oběšenec.